Když je to online, není to tvoje
Výzva k férovému zacházení s cizí tvorbou
Na internetu jsme si zvykli na jednu věc.
Vidíme video. Inspiruje nás. Uložíme si ho. Pošleme ho dál. Objevíme díky němu knihu, autora, nápad nebo téma, ke kterému bychom se jinak vůbec nedostali.
Tohle je normální. Sociální sítě tak fungují a sdílení samo o sobě není problém.
Problém začíná ve chvíli, kdy se z inspirace stává „tohle si vezmu“.
V MAAAKu jsme nedávno vydali článek o nelegálním stahování a šíření e-knih.
Psali jsme o tom, jak snadno dnes někdo vezme měsíce nebo roky cizí práce a během pár vteřin ji pošle dál. Bez souhlasu, zaplacení, či jakékoli jiné podpory.
A často i bez přemýšlení nad tím, co tím bere autorovi, nakladatelství, tvůrcům a lidem, kteří se na knize nebo jakémkoli jiném obsahu podíleli.
Psali jsme o tom, jak snadno dnes někdo vezme měsíce cizí práce a během pár vteřin ji pošle dál. Bez souhlasu, či zaplacení, nebo jakékoli jiné formy podpory. Bez přemýšlení nad tím, co tím bere autorovi, nakladatelství, tvůrcům a zkrátka lidem, kteří se na projektu podíleli.
A pár dní poté se něco podobného stalo nám. Příspěvek, který vznikl jako podpora konkrétní knihy a autorky, někdo stáhl, nahrál k sobě a použil i s naším popiskem.
Bez souhlasu, kontextu, či bez toho, aby lidé došli zpátky k původní autorce, našemu příspěvku, knize nebo myšlence, kvůli které ten náš původní obsah vznikl.
Ten příspěvek byl po upozornění stažený. Jenže tím se nevyřešilo to hlavní.
Protože nejde jen o jeden příspěvek.
Jde o princip, který se opakuje pořád dokola.
A právě proto vzniká tahle výzva.
Nejde o lynčování konkrétního účtu. Nechceme ani zakazovat sdílení, reakce nebo inspiraci. Je ale důležité si umět nastavit hranici, kterou buď začneme brát vážně, nebo ji budeme pořád posouvat pokaždé, když si řekneme: „Vždyť o nic nejde.“
Podle nás jde.
Pokaždé, když někdo:
- sdílí staženou e-knihu, často slyšíme, že je to „jen soubor“
- převezme cizí obsah bez přidané hodnoty
- okopíruje nápad od začátku do konce, řekne se, že se „jen inspiroval“ ale spíše jen zkopíroval co našel
Všechno to má stejný základ. Cizí práce se pro mnohé začne tvářit jako něco, co je k dispozici jen proto, že je k dispozici na internetu.
A přesně tohle chceme otevřít.
Co chceme změnit
Chceme, aby se (nejen) v knižní komunitě víc mluvilo o tom, že tvorba má hodnotu i tehdy, když ji nedržíme fyzicky v ruce.
Kniha není jen soubor. Video není tvorba na dvě kliknutí. Popisek není jen text pod příspěvkem. Grafika není jen obrázek, i když v době AI občas zapomínáme, že jsou pořád tvůrci, kteří si s tím dávají práci.
Jen proto, že ti něco naběhlo ve feedu, nemáš právo to zduplikovat.
Za vším je čas, přemýšlení, zkušenosti a často i peníze za programy, nástroje nebo spolupráce. A někdy taky hodiny přesvědčování se, že má vůbec smysl něco vydat.
A když tu práci někdo vezme bez souhlasu, není to podpora.
Je úplně v pořádku sdílet, komentovat, lajkovat. Je v pořádku se inspirovat.
Ale ne duplikovat obsah bez jakékoli přidané vlastní hodnoty.
Může to být menší případ, malý účet bez dosahů…. jenže právě na takových věcech se učíme, co ještě omluvíme a kde postavíme pomyslné hranice.
Když budeme přehlížet malé krádeže práce, těžko pak budeme přesvědčovat lidi, že u knih už je to najednou vážné.
Chceme, aby se v naší knižní komunitě víc mluvilo o tom, že tvorba má hodnotu i tehdy, když ji nedržíme fyzicky v ruce.
Že online tvorba nejsou jen bezvýznamné soubory, a e-knihy nejsou bezplatně vytvořené položky.
Mluvit o férové podpoře.
A edukovat o tom proč škodí krádeže autorských děl.
Kde končí inspirace
Inspirace je v tvorbě důležitá věc, bez ní by moc věcí nevzniklo.
Může nás inspirovat úplně náhodná věc, nálada, zajímavá otázka nebo speciální formát u příspěvku. Styl, kterým někdo pojmenoval problém přesně tak jak ho cítíme my. Inspirace znamená, že nás cizí práce nakopla k vlastní tvorbě.
Výsledek je ale náš, s naším vlastním pohledem.
Pokud ale vezmu podnět jako hotový výstup, a stáhnu video k sobě na účet, nebo si stáhnu hotový obrázek a jen na něm změním 1 malý detail – je to špatně.
Dosah a reakce drahoceného algoritmu se dělí, a pozornost s ní. Zaplácáme si feed duplikáty, místo abychom se obohacovali.
Označení autora a tvůrce není automatický souhlas.
Když je něco veřejně na Instagramu, TikToku, Facebooku nebo YouTube, neznamená to, že si to může kdokoli vzít. Může na to reagovat, sdílet přes funkce, které platforma nabízí, dát příspěvek do stories – ale vše tak, aby lidé došli zpátky k původnímu autorovi. To je normální fungování sociálních sítí.
Platforma může mít svoje tlačítka, pravidla a možnosti, ale neměli bychom zapomínat na morální hledisko.
Co je férová podpora
Když chci sdílet cizí příspěvek, použiju nástroje platformy tak, aby lidé došli k původnímu autorovi. Dělám to s vědomím, že původního autora podpořit chci.
Když chci podpořit autora, nepošlu jeho knihu dál jako soubor, ale doporučím ji legální cestou. I když jde o rodinu.
Když mě něco inspiruje, vytvořím vlastní věc na podobné téma.
Jak se zapojit
- Sdílejte tuto výzvu
- Otevře téma u sebe na profilech
- Napište vlastní názory a zkušenosti, kdy někdo třeba použil vaši práci bez souhlasu
- Můžete se zeptat vlastní komunity na zkušenosti, a kde podle nich končí inspirace a začíná krádež obsahu
- Pošlete článek o nelegálním šíření svojí komunitě, známým
#Když je to online, není to tvoje
Pokud jste autor, čtenář, bookstagram, booktok, nakladatelství, ilustrátor, grafik, recenzent nebo kdokoli, kdo se pohybuje kolem knih, budeme rádi, když se přidáte.
Co můžete udělat hned
Sdílejte výzvu pod hashtagem #nebudjakobonifac nebo #nebudbonifac nebo #knihyzdarma
Označte @maaak.knihy pokud chcete, abychom váš příspěvek nebo stories našli a mohli sdílet dál.
Proč do toho jít s námi?
MAAAK vznikl proto, aby se české knihy, autoři a lidé kolem příběhů nemuseli pořád ztrácet v hluku algoritmů. Chceme podporovat tvorbu a propojovat.
Vadí nám, když někdo nerespektuje autorská práva, bere to jako bezvýznamný kecy a je mu jedno, jak se cizí práce bere bere a bere.
Jdete do toho s námi?
Začněte článkem.
TADY
